Listopad 2014

Ještě jednou ... proč vymýšlet originální název, když tenhle mluví za vše

22. listopadu 2014 v 20:00 | Áj em |  Téma týdne

Kolikrát jsem si to řekla? Ještě jednou. Ještě jednu šanci, příležitost, den, hodinu. A vždycky si přeju to samé. Žít a mít možnost něco změnit. To je vlastně ten důvod, proč tak úplně nechápu, proč se chce někdo zabít. Promarní příležitost. Život je dost krátký sám o sobě a způsobů jak umřít náhodou je strašně moc. Ale když člověk umře, už nic nemůže změnit. A já se smrti bojím, příšerně. Nevím, odkud ten strach přichází. No, možná, že trochu tuším. Ale nesnáším ten pocit bezmocné paniky, kdy jen čekám ... na smrt. Protože v tu chvíli vím, že přijde A proto si přeju další šance. A... můžete mi věřit, že je to vážně příšerný pocit jen čekat a nemoct nic udělat.
Samozřejmě... mýlila jsem se. Hodněkrát. Nespočítám kolikrát, protože za těch deset let to bylo fakt mockrát. Ale... hlavní je, že v tu chvíli... se vám všechno vyjasní a ujasníte si, co máte dělat. Co je důležité a co ne. Co jste promarnili. Vidíte tu spoustu chyb, víte, čeho litujete... a taky víte, nebo jste si alespoň jistí, že umřete za poměrně krátkou dobu. Takže... co jiného se dá dělat, když pobíhání po pokoji nepomáhá, než se modlit za další šance?

Strašně moc si přeju, abych nějakou šanci využila. Jenže když zase nastane ten pocit relativního klidu a pohody nechce se mi ho rušit tím, že bych něco měnila. Chci být prostě jen v pohodě, pouštět si jeden film za druhým, smát se u pitomých komediích a ... být.... v klidu. Ne, že by to mělo zas tak dlouhé trvání. A tohle celé je vlastně jen jedna z výmluv, proč stagnovat, proč se nepustit z místa... proč neriskovat...

Závidím vám, kteří umíte riskovat. Já se toho bojím. Změn. Využití příležitostí, udělání něco na vlastní pěst. To je prostě tak neskutečně riskantní...

Takže... nevím, jestli někdy využiju příležitosti. Možná už jsem ji využila. Musím říct, že se to zlepšuje... pomalu... snad.... s pomocí Pána Boha. Ale je to neskutečně těžké... Každopádně vám přeju, abyste si příležitosti využili. Bez ohledu na to, že NENÁVIDÍM tohle rčení, že: "každý den může být poslední" protože proč potom plánujeme, proč se stresujeme ze zkoušek a blablabla... smějte se. Smějte se z plného hrdla prostě proto, že můžete. Křičte a plačte a nenáviďte a milujte a prostě žijte, protože... to je to nejcennější, co člověk dostal. A nezabíjejte se, protože... to nemá logiku.

Papa!


Áj em