Trocha té upřímnosti... a základní slovo PROČ (zas tolik jsem se nezměnila xD)

8. ledna 2014 v 13:03 | Áj em |  Prostě já
Aneb někdy si musíte říct, že to je prostě v prdeli XD...

Tak po dlouhé době opět na těchto stránkách. 09,11,13... jsou to snad jediný stránky, kde můžu být upřímná, ačkoliv nevím do jaké míry.

Poslední dobou toje hrozně divný všechno... Ostatní mi připadají hrozně sobecký, teda kámošky. Už mě prostě nebaví, že ignorujou, co napíšu a furt si melou to svoje. Ale to jsou takový hovna... já vím, že každý má jiný problémy blabla... a na každýho to působí jinak, jasně, ale kdyby se zamyslely a zeptaly se samy sebe PROČ...
(No. Tahle úvaha vůbec nikam nevede, tudíž jí přeskakuji. )

Poslední dobou jsem zase zblázněná do O. Je to šílený. Myslím tím, že už nechci být jím, ale chci to být já a to je úžasná zpráva, když uvážíte, jak strašně jsem ovlivnitelný člověk, ale... pořád se tak nějak všechno točí kolem něho. Myšlenky, hry, básně, aktivita, dokonce i neaktivita, sny, usínání...

No v tom usínání to je zvlášť šílený, protože si pak připadám jako poskakující gumová kulička a furt sem a tam a nahoru a dolů a doprava a doleva a furt to ve mě poskakuje a já se prostě NEMŮŽU uklidnit. A to jsem v posteli prosím SAMA. ... A navíc už si nepamatuju den, kdy jsem usínala normálně, v pohodě, já-nevím-co. ...

Před pár dny jsem zase takhle v noci poskakovala a "uklidnila" jsem se tím, že jsem si zkoušela představovat O a tak nějak to plynule přešlo do veršů. A byly to jako dobrý verše! :D To se nezdá, ale když básníte takhle v noci, tak prostě máte jiný myšlenky. No a pak mi těch "ztracených" slov v mé mysli přišlo líto, tak jsem si vzala note a napsala to... Tři básně. Jedna šíleně dlouhá a depresivní (ačkoliv jsem vůbec neměla depresivní náladu, ale asi tam byla nějaká ukrytá xD) o rozchodu a lásce a blabla. - tam jsem napsala teda šílený věci o lidech, co je skoro vůbec neznám.

Druhá o mě. O dost kratší. Ale vyloženě o mě. A ta třetí je taková romantická sračka o O (xD), kde jsem narvala všecku tu dobrou náladu a naivní štěstí, co vůbec nevíte, proč ho máte.

A včera... (resp. dneska xD) jsem psala divadelní hru o něčem naprosto šíleným. xD Dívala jsem se na fan stránce O na fotky a najednou to tam bylo... a prostě úplně mi to něco říkalo. Akorát jsem úplně nevěděla co. A pak jsem se dívala na jeden rozhovor a tam byla jedna věta, která prostě... arrg... to bylo úplně ... a musela jsem s tím něco udělat, že. Teda, ale než to v hlavě poskládáte, všecky ty nesourodý informace (představy) , který máte, tak to je docea makačka. :D A je to... já nevím. Minulou noc jsem to viděla, a dneska, jak jsem si to znovu četla, tak už to nevidím, ale... mám pocit, že v tom NĚCO je. (Ale zase je možný, že to je jen vyloženě můj pocit a je to úplně trapná hra naprosto o ničem xD) Ono je těžký něco hodnotit, jako svoji vlastní věc, protože k ní máte citovou vazbu... napsali/udělali jste ji za určitý okolností, s určitou náladou, která se k ní váže (a ted mám zas pocit, že někomu nedopatřením vykrádám rozhovor :D:D:D) ... takže je pak těžký to zhodnotit objektivně. Ale zas některé moje básně prostě vím, že jsou dobré, a když to ostatní kritizujou, tak to jsou prostě kreténi xD (ne, to vůbec není namyšlené XD) ... ne každý taky všechno pochopí, že....

No, každopádně... chtěla bych tu hru dát O. Stejně, jako jsme mu (a jiným) poslala tu báseň... asi chci, aby mi řekl, jak jsem originální a nápaditá a chytrá a prostě... - tohle je vydolovaný úplně z hlubin mě :D:D:D. Ne, že bych si myslela, že mi to skutečně řekne, na to až moc znám svoji představivost (a taky jak to pak dopadá), ale jistá naděje tu je. A to ze mě právě dělá úplnýho idiota.

Nesnáším to. Chcu ho vidět, hrozně moc, ale nesnesu, abych se přitom chovala jako debilní labilní kráva a puberťačka a prostě... to je moc. Moc mimo mě, moc obyčejný, častý... já chcu něco jinýho. Většina holek s ním má fotku a dala mu pusu. Fajn, neříkám, že to není fajn, ale... co z toho... Já ho chci poznat a povídat si s ním skutečně... jako člověk s člověkem, jako rovný s rovným. Jako někdo, kdo mluví a druhý naslouchá. Získat pocit, že mluvíte s člověkem, který vás skutečně slyší... A taky bych.. si chtěla tak nějak ... uvědomit a pochopit to. Takhle... o svých kamarádkách a kamarádech toho asi nevím zdeleka tolik, jako o něm, myslím ty nosné informace. Ale něco jinýho jsou takové ty gesta a mimika a kdy se směješ a kdy seš nervozní, a co tě štve a na co se těšíš. A jaký máš denní problém a co děláš nejradši. Ono je to tka hrozně prostý a zároveň tak strašně vzácný, že fotka a podpis vám prostě nemůžou stačit, když cítíte tohle.

Fanynka? - normální. Až příliš normální, kterou si nikdo nezapamatuje, pokud to není vyloženě bizarní osoba, nebo neudělá něco.
Pomocnice? Ano, to už je o něco víc. Ale nezapamatuje si tě. Budeš mu lítat před očima jako člověk, který se zapojil a o kterém věděl... ale nic víc. Bude to jen jedna osoba, pořád jen jedna z davu.
Umělkyně? Ano, to bych chtěla být. Skutečně být sama sebou i v jeho přítomnosti a nehrát si na nic. A pokud to bude zklamání, pak bude, ale budu vědět, že přesto všechno skutečně JE jedinečnej člověk. A vážně nechápu, jak bych někoho takového mohla neobdivovat. Myslím tím žít skutečně každým okamžikem, aniž by ses stylizoval do nějakých rolí a pořád sám sebou... aniž bys chtěl vrátit čas, jen si jít svou cestou a vědět, že každá zkušenost je dobrá. A i když to byly časy, ve kterých ses cítil hrozně, prostě teď víš, že seš šťastnej a co potřebuješ víc....
Hrozně moc si uvědomuju tu propast mezi námi, protože vím, že já na tohle ještě nemám. Ještě musím hodně dozrát, aby něco tak kvalitního mohla vytvořit a mohla taková být a skutečně dospěla k těm názorům, že to je pravda. Ale ta moje duševní stránka prostě mluví o tom, že máme skoro stejný písma, jsme chaotičtí introverti toužící po radosti a zároveň hloubce a pochopení. Toužící po lásce a vzájemném splynutí a přitom prostě magoři. :D A jsou to strašný romantický sračky apod, ale je to tak. :D ... Samozřejmě, že si uvědomuju i rozdíly, které jsou velké... mimo zkušeností rozdíly je optimismus a schopnost cítit všechno na sto procent a prožívat i to zlý i dobrý pořád naplno. (A to bych si stašně přála, ale nevím... ) A další věci... jako pohotovost, velká sebeironie... dělat si legraci skoro ze všeho, nestydět se projevovat... už ani tolik nevím kdo jsem já a kdo je on, protože nad ním přemýšlím tak strašně často....

No.... hádám, že už je toho tady dost na to, abych to MOHLA ukončit. (ehm... taky si oba všímáme nelogičností, ale mám pocit, že O nemá sklony filosofovat nad téměř VŠÍM. :D:D:D) Achjo. Je to strašně k smíchu a zároveň šílenýýý nýnýný... a mám z toho často depky (ostatně ale.. z čeho ne :D:D:D), ale taky hysterický výbuchy smíchu.
Chcu. Ho. Potkat. A. Mluvit. S. Ním. Prostě. Tak. To. Někdo. Zařidˇte. už. Než. Se. Zblázním. XDXDXD

Ale zároven vím, že bych ho NEMĚLA potkat, dokud pro mě bude znamenat tak moc, protože... to není správný. Nic jsem s ním neprožila, je to jen mediálně známý člověk... (ačkoli výjimečný) Ale není správný abych mu všecko podřizovala. To u nikoho není dobrý. Žádnému člověku bychom se neměli podřizovat (povaha, zájmy..), protože pak pro nás je on důležitější než my samy, ale tak to být nemá. On za nás nežije náš život, my se s tím svým musíme poprat samy. A je to hrozně debilní, jak nějaká holka si kvůli němu řeže žíly a je i debilní, že z toho mám depky, protože PROČ....

(A ted mám trochu pocit, že to je debilní a něco tomu chybí, ale zároven takovým šíleným způsobem geniální :D:D:D - asi se mi to slovo začalo líbit XD no, takže je načase to ukončit, aby to zůstalo v tom filosoficko-dramatickým nádechu a nesklouzlo to k té klasické demenci, co tu často bývá :D:D:D)


Áj em (překopírované z Estranek)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama