Co by bylo, kdyby škola nebyla a jak bych ji změnila

25. ledna 2014 v 13:22 | Luna |  Prostě já
Dostala jsem na asku otázku co by se stalo, kdyby škola nebyla a jak bych změnila školu a tak mě to zaujalo, že z toho je celý článek.

Co by bylo, kdyby škola nebyla? Ne nepovinná, ale vůbec by ten pojem neexistoval. Co bychom dělali celé dny? Hráli hry na počítači?

Možná by se někdo naučil číst a psát. Ale většinou bychom jen neužitečně zabíjeli čas. Neprošli bychom socializací, nenaučili bychom se soustředit, hledat přátele, poslouchat lidi. Dokonce i schopnost učit, nutnost pamatovat si věci nabádá mozek k jeho větší aktivitě. Dává člověku řád, systém, zodpovědnost. Všemu tomuhle nás škola učí, a ačkoli má mnoho nedostatku, je to lepší, než kdyby nebyla.

Na škole bych změnila dost věcí. Z prvu bych změnila pedagogický program pro učitele. Tři roky se totiž věnujete studiu svého oboru, a až poté je povinná pedagogika. Ale jsou to jen, omluvte ten výraz, kecy. Neužitečné žvásty. Nenaučí vás zaujmout děti, nepopisují se problémové příklady. Neříkají vám, jak zvládnout problémovou třídu, rozlobené rodiče. Jak se vyrovnat se svým prvním děsivým dnem učitelské kariéry.

Učitelé by se zaměřovali na to, jak děti nadchnout, ale zároveň by je také vychovávali. Učitelé by chodili na semináře nejen ke svému oboru, ale také na různá cvičení zvládání agrese stresu a podobně. Ideálně by měli co tři měsíce možnost navštívit školního odborného psychologa, který by radil se syndromem vyhoření a s další psychohygienou a s problémy, které by jistě časem vznikly.

Pravda je, že učitelé i dnes mají děti vychovávat, jenže... mnohdy nemají ani sílu, ani motivaci, ani chuť. A popravdě ani kompetence.

Matematika by byla povinná jen na prvním stupni, s tím, že by se v ní probíralo to, co teď. Vlastně, první stupeň bych nechala téměř beze změny, jen v páté třídě by byla povinná Etika a Dramatická výchova - je velmi důležité nezapomnět si hrát, a Přírodověda by se učila venku, na praktických příkladech. V Češtině by bylo více literatury a méně rozebírání vět. A učivo bych více přizpůsobila věku dětí. Dítě, podle vývoje, teprve ve třinácti získává abstraktní myšlení, některé matematické příklady jsou nepřiměřené věku.

Udělala bych všechno učivo přístupnější. Vyhledala vhodné lidi na přepsání a zestručnění všech těch nesrozumitelných a stresujících knih pro všechny stupně škol. Základní, střední, i vysoké.

Výtvarná výchova by byla povinná. Ano, řeknete si, ne každý malovat umí, ne každý chce, ne každého to baví. O to nejde. Rezignovala bych na všechny snahy o naučení techniky. Na to by měli volitelnou výtvarku. Ale naučila bych je kreativně se vyjadřovat, zvládat svůj stres a své podvědomé myšlenky přenášet na papír. Víte, jak je uklidňující vzít si štětec a vymalovat celý papír jednou barvou? Nebo dát najevo vztekt tím, že kreslíte pastelkou a děláte čáry podle toho, jak velký vztek máte. Něco jako arteterapie. To samé s Hudební výchovou, ve stylu muzikoterapie, ale ta by nebyla povinná.
Od druhého stupně by byla povinná Etika, Psychologie a Filosofie, Etiketa. Až do konce vysoké školy. Všechno podáváno přístupně, vzhledem k věku, v praktických příkladech. Žádné odříkávání citátů známých filosofů a neužitečné definice, ale poznání sebe sama, skutečné zamýšlení se nad předměty.

Matematika by byla volitelná, stejně jako Přírodopis. Dramatická výchova jeden rok na druhém stupni povinná, stejně jako Fyzika, Chemie, Zeměpis - také jeden rok povinné a pak volitelné. Neberte si to špatně. Mám ráda fyziku, denně se s ní setkáváme. Chemi eje velmi užitečná, stejně jako poznání, které rostliny jsou jedovaté. Zeměpis také, je užitečný, ale ve většině případů žel naprosto zbytečný. Je pěkné vědět, že hlavní město Peru je Lima, že je v Jižní Americe, jaký má průmysl. Jsem ráda, že to vím, ale k ničemu mi to není.

Na střední škole bych proškrtala Občanskou Nauku, nechala bych jen základy, zbytek Filosofie, stejně, jako na druhém stupni Základní školy. Zrušila bych Maturitu - vyvolává zbytečný stres, nechuť k učivu, ničí lásku ke studiu. A věřte mi, že vím, o čem píšu. Na konci každého ročníku, od druhého stupně, by byla zkouška z toho roku. Ne přehnaná, ale aby si studenti upevňili své znalosti, ne znechutili. A na každé střední škole by se v posledním ročníku učilo Jak být rodičem, jak vychovávat své dítě. Všechny rizika, i co to obnáší. Pro někoho je to brzo, pro někoho pozdě, ale je to lepší, než nic. A samozřejmě je výhodou, že v posledním ročníku střední školy, se studenti často ještě cítí dětmi, protože většinou žijí s rodiči, nebo vychovateli, a tak se mohou vcítit do situací, zapamatovat si věci lépe. A pokud by to jen v jednom procentu ve výsledku znamenalo zlepšení, že o jedno procento mín dětí bude v rodině v rodině trpět, pokud by to znamenalo, že o jedno procento víc dětí bude vychováváno v lásce a přijeti, pak by to bylo moc dobré.

Ideálně by z tohoto školního systému vycházeli silní jedinci vyrovnaní sami se sebou i okolím. Uměli by komunikovat, i samostatně myslet. Měli by správný žebříček hodnot, upevněné mravní zásady. Uměli by se chovat, znali by svou hodnotu. Respektovali by druhé. (Samozřejmě by trvalo jednu celou generaci než by se změna projevila.) Doufám, že si uvědomujete, že to jen utopie, protože ne každý k tomu má předpoklady a nějaký červ se najde všude. Tak to prostě je. Ale troufám si tvrdit, že v nějakých padesáti procentech by to fungovalo. Ne úplně, jen nepatrné zlepšení, ale přesto cenné.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama