Deník Mary-May 4

3. října 2013 v 23:47 | Áj em |  Deník Mary-May
No, opravdu jsem ho potřebovala a dostalo se mi ho v podobě bratra od-toho-jednoho-z-party. Ten jeden-bratr-od-toho-někoho mě vlastně celkem zachraňuje, pokud se jedná o pobyt tady. Obvykle pesimista nebývám, ale v tomhle ohledu… Nechodí ani na výlety do přírody. Prostě se seberou, jdou do hospody, odpoledne koupat a koukat holkám na prsa a večer chlastat a hrát u ohně karty. Když prší, opakují to samé ve stanu, akorát bez koupání. Jsme tu tři dny a já už mám přesně odhadnutý jejich harmonogram, děsný. Při tomhle člověk nemá moc naděje, že se jejich zřejmě dlouho zaběhnutý rituál na dovolené změní, a tak jsem si musela najít jiný program, a právě v tomhle mě ten jeden brácha od jednoho z nich vysvobodil. Nejenže umí americky, nebo spíš anglicky, což nikdo z těch frajerů krom Filipa neumí, ale je i milý. Moc.



Včera jsem si mu stěžovala, že se s Filipem nejde dorozumívat, protože když se ve tři ráno přivalí do stanu, je totálně na mol. Radil mi, abych si s ním o tom promluvila, kdy na mol není, jenže kdy taková příležitost bude, když celý den chlastají.



Učí mě česky. Pomalu, ale jde to. Až se vrátíme, chce mě mamka přihlásit do kurzů češtiny pro cizince, i ona se tam přihlásila, tak aspoň budu mít už nějaký přehled.



Nejenže je milý, ale má se mnou i obrovskou trpělivost. Já někoho učit angličtinu a ten někdo být takové poleno na jazyky jako já, vykašlu se na to rovnou, ale on ne. Učí mě i přes můj netalent. Ptala jsem se, jak mu to oplatím a víš, co mi odpověděl? Nemám tušení, řekl to česky.



Jemně jsem zatřásla s Filipem, ležícím vedle mě. Poprvé jsem šla spát později než on. Podle Patrika to všichni zalomili už o půl jedenácté, protože se další den chystají do obchodu, jen Patrik strašil u vchodu do stanu. My se s Davidem procházeli mnohem dýl. Do stanů jsem zalezla o půl druhé.



Znovu jsem zatřásla s Filipem, tentokrát o něco silněji. Cosi zamumlal, ale nebylo mu rozumět.

"Filipe! Vzbuď se!" říkám nejspíš dost potrefenou češtinou slova, co mi napsal David na papírek, spolu s dopisem, který mu mám dát, nebo přečíst. Sama jsem mu ho nadiktovala americky a on to přepsal do češtiny.

"Filipe!" zavolala jsem mu česky nahlas do ucha. Polekaně sebou trhl a posadil se. Mžoural do baterky.

"Co-co se-dě-je…" zamumlal Filip a mnul si čelo. David mě poučil, že to češi dost často používají a je to něco jako u nás: "What's wrong?" nebo: "What's going too?" a tak, takže jsem mu rozuměla.

"Na!" podala jsem mu dopis. Unaveně se na mě podíval ta přivřenýma očima, že v jeho velkém obličeje skoro nešly vidět.

"Co to je?" zeptal se. Přeložila jsem si tu větu jako "What is it?" a přepokládám, že je překlad správný.

Rozhodila jsem rukama. Vyložil si to správně, zamračeně, s malýma očima, na mě pohlédl, otevřel obálku a začal číst. A jak četl, výraz se mu měnil. Na ještě víc zamračenější a pak překvapený. Dočetl, odložil dopis i s obálkou a zamyšleně se na mě podíval. Skoro jako by mě studoval a očekával, že něco dodám, ale já jsem nevěděla co, protože jsem neuměla česky a i kdybych uměla, tak bych nic neřekla. Jen jsme si tak zírali z očí do očí a vzájemně se studovali. Když odvrátil pohled, čekala jsem, že půjde spát, ale on si natáhl kalhoty a tričko a šel ven. Nevím co si mám myslet.



Vzala jsem do ruky dopis a mám v úmyslu si ho přečíst, jestli náhodou nějaké výrazy, slova a obraty nejsou přehnané. Na druhé straně to bylo napsané americky.



Nijak jsem si Tě nepředstavovala. Netoužila po tobě, ani Tě nehledala. Nestála jsem ani o dřívější seznámení. Když jsem tě poprvé uviděla, nemohla jsem uvěřit tomu, že kvůli tomuhle člověku mamka opustila svoji rodnou zemi, milované vinice a úžasné San Francisco. Zdál ses mi až příliš obyčejný, ale nepovažovala jsem to za špatné. Nehysterčila jsem, ani nikoho neobvinovala, brala jsem Tě jako někoho, s kým budu zřejmě nějakou dobu žít, tak proč si to stěžovat.



Ted jsme tady a já mám chuť si na mamku zanadávat vaším slovníkem. David mi řekl, co ty výrazy v překladu znamenají a já jsem byla totálně znechucená jsem i teď, když tenhle dopis spolu píšeme. Původně jsem ti chtěla jen říct, že mi vadí, že mě neustále v noci budíš, ale ono je více věcí, co mi na Tobě vadí. Jsme spolu zatím dvě noci ve stanu a venku tři dny a tys jediné cos udělal je, že mě pomlouváš před Tvými kamarády a mluvíš o mě jako o nespolečenském tvoru a kdoví asi jak ještě. Podle Tebe je nejspíš člověk, který se nechová jako Vy a nebaví se protivným způsobem, jako Vy, divný. A nespolečenský a kdoví co ještě.



Nenechávám si zadek dřevěnět zbytečně, tohle jsem od Tebe fakt nečekala. Neznáme se, nemůžu o Tobě říkat a psát, že jsi špatný, protože by to bylo nespravedlivé a já se nechovám po způsobu člověka, na kterém mi ta věc vadí. Od tebe to je nespravedlivé a já ti dřevěněním zadku chci sdělit, že jsi mě opravdu zklamal. Jestli spolu budeme žít v jedné domácnosti, tak si Tě pravděpodobně nebudu všímat, tak chci, abys věděl důvod.



Vše. Žádný úvod, ani pozdrav, jen dopis. Ne přehnaný, ale upřímný. Na něm je, jak si obsah přebere.



Vykoukla jsem ze stanu a uviděla ho, jak s někým volá. Hm, s kým asi.





Je to úplně jasné. Volá mamce, co má se mnou jako dělat.



Ale to má docela blbé, protože ta je ta poslední, co by věděla, co má dělat. S mamkou jsem se chytla jen párkrát a byla to vždycky ona, která trucovitě odešla.






Za půl hodiny přišel za mnou zpátky do stanu a taky mi cosi naškrábal na dopis. S velkými obtížemi jsem si to přečetla.



Vím, že to pro tebe určitě není lehké, ale snaž se mě prosím pochopit. Cindy tímhle úskokem zase hodně zklamala mě. Jestli jsem ti tím nějak ublížil, tak promiň, nemyslel jsem to tak vážně, jak to bereš, ale slovník mi nemůžeš vyčítat. Co tady děláme je naše věc, je to každoroční tradice. Ještě to tady pár dní vydrž a pak se pokusíme blíže poznat, třeba to klapne a všechno bude fajn.



Dočetla jsem vzkaz a se smíšenými pocity. Čeká ode mě, že budu v pohodě? Na takové chování nejsem zvyklá. Ale asi bych si měla začít zvykat.



Filip mě celou dobu pozoroval a čekal, jak zareaguji. Přikývla jsem na znamení souhlasu a šla ven se projít. Tohle je fakt na palici…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 5. října 2013 v 0:08 | Reagovat

nějak nevím, co napsat...Filip mi nesedí od začátku a ten jeho "dopis"? to se ani dopisem nazvat nedá...ani vzkazem...nevím, prostě Filipa si asi neoblíbím...

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. října 2013 v 16:23 | Reagovat

To teda na palici je..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama