Deník Mary-May 3

19. září 2013 v 15:00 | Áj em |  Deník Mary-May

Ale radši bych tady nebyla. Uznala jsem po pár týdnech bydlení. Je to hrozné. Je teprve 3.srpna a já už chci pryč! Zpátky do Ameriky! Ach, Ameriko… už jsem na to přišla. Nevadí mi samota, vadí mi Ostrava. Filip nás tady provedl, což byla naprostá katastrofa. Na každém kroku sídliště, samé složité křižovatky, slepé ulice. Jediné co se mi tady líbí jsou Vítkovice. Byli jsme se tam podívat na dni otevřených dveří, prý to bývala těžební firma, nebo co to Filip říkal, ale opravdu mě nadchly. Asi půjdu studovat techniku.
Milý deníčku… vím, že by se to mělo psát spíš na začátek, ale tobě to nevadí, že ne? Takže deníku, pojmenovala jsem tě Harold a i když to není pro tenhle příběh vůbec důležité, pojmenování mých věci mi dává trošku autenticitu. Uznej, že v těchto těžkých dnech jí potřebuji.
Dnešek byl opravdu zvláštní. Nebyla jsem se podívat do obchodního centra, nějaká "Karolína", tak jela jenom mamka a Filip. Ležím v posteli a otevřeným oknem na mě fouká studený vítr. Mám moc rád zimu. Na procházku jsme si vybrali zrovna ty největší vedra a možná i to způsobilo, že z prohlídky Ostravy nejsem nadšená. Snad. Nedokážu si představit, že bych žila ve městě které by se mi vyloženě hnusilo. Ale ono to je asi taky steskem po Kalifornii…
Po mém starém nábytku. Po dědovi. Po Jackovi. Po bazénu, koních a rozlehlé zahradě. Po vinicích, samotě a soukromí.
Achjo…
...
Doted mě nenapadlo, že by mě někdo mohl považovat za společenského vývrhele proto, že jsem osmnáct let žila v odlehlém domě, chráněna vinicí. A taky mě nenapadlo, že by si to o mě mohl myslet mamčin přítel.

Když jsem ho uviděla poprvé, v jeho bytě, zdál se mi… na moji extravagantní maminku až příliš obyčejný. Ale on obyčejně doopravdy je a není na tom nic špatného. Jen nosí náušnici v levém uchu. Nijak jsem si ho nepředstavovala a proto mě nepostihlo žádné zklamání. Brala jsem ho zkrátka jako součást mého života, protože bylo jasné, že mamka ho určitě nepošle k vinicím, tak proč si to stěžovat hysterickými výbuchy.

Nechoval se k mě nijak mile a já to opět nečekala. Ale čekala jsem, že bude slušný, a až se po pár měsících poznáme a vzájemně otrkáme, mohlo by mezi námi panoval lehké přátelství. Jenže přátelství nevzniká tak, že o tom člověku za zády začnete říkat, že je "společenský vývrhel" a to cituju. Dozvěděla jsem se to úplnou náhodou, ale na náladě mi to teda nepřidalo.

Před pár dny mamka dostala skvělý nápad - pojedeme na dovolenou pod stan! Její objev byl nadšený. Říkal, že každoročně jezdí s přáteli kamsi do Čech, a že to tedy mohou spojit a představí jim svou drahou polovičku. Taky říkal, že se nemusí bát ze setkání, a že mu jí budou určitě všichni závidět. Ale mamka pár hodin po tom, co to vpustila z pusy, začala panikařit. Ani se jí nedivím.

Pod stanem spala jen jednou, když jsem jí k tomu přemluvila, a to jsme spaly na zahradě, pod ochranou ochranky mého dědy. A navíc jsme skoro nespaly. Mamka se neustále převalovala a stěžovala si na tvrdou zem, šumící trávu, zpívající ptáky a celkově se děsila, že někdo přijde, že má novou manikúru a nerada by si ji poškodila, a že to celkově byl hloupý nápad. Vzbudila jsem se hodně brzo ráno mamčiným výkřikem, když spatřila pavouka. Povzdechla jsem si a vyhodila ho ven. Chystala jsem se zase ke spánku, ale mamka trvala na tom, že okamžitě musíme jít ven, jinak se ten pavouk vrátí a pomstí se jí kousanci po celém těle. Mamce je zbytečné vysvětlovat, že pavouk není mravenec, který kouše na potkání, a to už vůbec nemluvím o vracení k mamčinému řevu, takže jsme se vyhrabaly ze spacáků.

Navrhla jsem, že se nasnídáme venku a po chvilce přesvědčování a psychického vydírání jsem uspěla a mamka šla do kuchyně pro špekáčky a já šla rozdělat oheň.

Tu noc ve stanu mi dlužila, když omylem nepodala mou přihlášku do školy včas, takže jsem nebyla přijata. Ale teď v tom vidím výhodu, měla bych zbytečně moc lidí, které bych už nemohla vídat.

Každopádně spát ve stanu pro ni asi nebyl nejhorší zážitek. Při opékání špekáčků se tvářila hodně kysele a svůj klacek, na jehož konci měla párek napíchnutí, si štítivě přehazovala z jedné ruky do druhé, asi aby zamezila přesunu bakterii a špíny na její tělo. Když jsme měly špekáčky dojedené, mamce se trochu zlepšila nálada, koneckonců po vydatném jídle… takže jsme si spokojeně povídaly, pořád u ohně a pak dřevo zapraskalo a jeden uhlík se vrhl naproti mamce. Propálil jí nejoblíbenější krémovou blůzičku a spálil kousek kůže. Mamka zavřeštěla, ale po chvíli jí děs přešel a nakvašeně prohlásila, že jsem jí nadobro vyléčila z veškerého zapomínání, a že tohle už nechce zažít.

Takže už chápeš, proč mamku popadla panika a na poslední chvíli mě skoro na kolenou prosila, abych jela na dovolenou s jejím drahým. Já. Aspoň se poznáme, a až se vrátíme, budeme jedna malá, šťastná rodina. Prý nám dokonce upeče dort na přivítanou.

Tomu poslednímu nevěřím a nad zbytkem jsem do chvíle, než jsem se náhodou dozvěděla, jak o mě mamčin drahý mluví, taky nepřemýšlela.

Víš, prázdniny a volno jsem si nikdy neplánovala. Jednak prázdniny jako takové pro mě neměly příliš význam, protože k nám dojížděl za nehorázné prachy soukromý učitel. Byl to velmi vážný muž ve středním věku s pronikavýma modrýma očima, autoritativním hlasem a okouzlujícím vystupováním. Učil mě všechno, co mamka uznala za vhodné mě učit. Takže všechno, nemá potřebu mi něco zakazovat. Nevěděla jsem, co si o něm myslet. Koneckonců, měla jsem devět roků, když poprvé přišel. Až do doby, kdy jsem jednou zapomněla na domácí úkol z matiky a nevyřešila úlohy. Omlouvala jsem se mu a on na mě shlížel z výšky sto osmdesáti centimetrů a snažil se na očích přečíst, co si myslím. Aspoň to jsem si to myslela. Jeho pronikavé oči se do mě zařezávaly a z jeho mrazivých rtů, jež ani jednou po dobu mojí výuky nezvlnil do úsměvu, mě naplňovaly nechutí a pohrdáním.

Od té doby jsem na něho pohlížela jinak. Už mi nepřišel jako "velký pán", ale jako velký spratek. Chlap, co vyrostl, udělal si školu a je mrzutý. Moc, moc mrzutý a proto obchází domy s dětmi a vybíjí si na nich svojí mrzutost, které říká učení a ještě za ní fasuje nehorázné prachy. Od té doby jsem se radši ani nesnažila pochopit dospělé. Až jednou, kdy jsem pochopila podstatu mamčiny zjednodušené mysli, která se většinou zaměřovala na zcela povrchní zájmy a tím pádem pro ni hodně znamenal zevnějšek a povaha už šla stranou, se mi svěřila, že se jí děsně líbí ten modrooký vážný pán. Okamžitě jsem se přestala tvářit neutrálně a zatvářila se hodně znechuceně. Mamka se zeptala, co mi na něm vadí, a po mé stručné odpovědi: "Všechno.", ho vyhodila, aniž mu zaplatila poslední měsíc dřiny. Žaloval ji a soud prohrál.

Po téhle zkušenosti jsem moc nevěřila novým učitelům, kteří se u nás občas zastavili na "kus řeči, čaj, kávu a sušenky". Prý pohovor. Samé pohledné mužstvo, ze kterého by si mohla udělat vlastní modelový tým, který by jí nejspíš vydělal víc peněz, než si vydělávala jako manažerka. S každým tím pohledným mužem si i testovala, jak na tom je. Finančně, majetkově, zásadově, rozumově a pak už i povahově. Byla to spíš trochu seznamka. Většina zájemců mě chtěla vyučovat, aniž by mě předtím jen viděli, zadarmo, jen aby se mohli vyskytovat v blízkosti mojí mámy. S většinou se prý vyspala, ale žádný nebyl nic moc, tak se naštvala, a najmula první učitelku, kterou potkala.

Slečna Jane Wood byla tak normální, jak si jen dokáže kdo představit. Byla mladá a docela hezká. Světle hnědé vlasy se zlatavými odlesky jí sahaly do půlky loktů, kde se jí jemně vlnily. Zelené oči v bledém obličeji vypadaly dost nepřirozeně, ale velkými rty v jemně naoranžovělé barvě si to u mužů jistě zlepšila, a pihy na jejím úzkém nose vypadaly tak roztomile, až jsem si je přála mít.

Přestože byla hezká a bylo jí dvacet tři let, neměla s mužskou populací moc velké zkušenosti. Párkrát jsem slyšela mamku, jak ji u nás uvařila zelený čaj, protože kávu nepila a radila, jak na to. Že muži jsou ješitná stvoření, a že musíme umět mluvit jejich řečí. Když byla u popisu, jak sbalit protivného chlapa, nebo zadaného chlapa, protočila jsem na Jane oči. Taky je na mě protočila, ale mamka to viděla. Řekla, že jsme se proti ní spikly a uraženě si odešla zkoušet nové šaty.

Docela jsem si slečnu Wood oblíbila. I když byla svobodná, stydlivá a neuměla učit, uměla skvěle vyprávět příběhy. Teda spíš historky. Vtipné věci, co se staly jí a její rodině, nebo kamarádům. Smála jsem se, až jsem spadla z pohovky a Jane mě musela sbírat, protože její vtipně podaná historka o dvou mužích v černém, co vtrhli na oslavu jejího kamaráda a dožadovali se svého balíčku kondomů, neměla chybu. Pak přišla mamka a zahlídla, jak si vesele povídáme. Vrhla na slečnu Wood nevraživý pohled a od té doby jsem jí u nás, ani jinde, neviděla

Od těhle dvou učitelů jsem měla ještě další asi tři, kteří ale nestojí moc za zmínku. Většinou naprosto tupí mamčini milenci.

A právě proto, že jsem do školy ještě nechodila, neměla výuku, ani pedantské učitele, pro mě prázdniny neměly takový význam, jako pro ostatní mé vrstevníky. Měla jsem totiž dost volna i tak. Mamka ani neplánovala dovolenou. Celkově mamka plánuje jen to, co je neodkladné a nezbytně nutné. Nebo to, co prostě a jednoduše chce. Dovolenou mohla mít kdykoliv. Její šéf jí pustil z práce vždycky, když chtěla, a tak se s domlouváním termínu nemusela vůbec omezovat. Když jsme měly náladu, tak jsme se sbalily a někam jely. Občas k moři, projížděly jsme různé země, dokonce i Anglii, odkud pocházela Jane Wood. Jednou jsme dokonce jely do Austrálie. Mamka byla hrozně zvědavá na koaly a klokany. Kvůli nim se trmácela, a já povinně s ní, do jedné přírodní rezervace. Blízko to zrovna nebylo, možná deset kilometrů… Trvalo nám hodinu, než jsme, pražící se pod australským sluníčkem, došli až ke klokanům a za dalších patnáct minut ke koalám. Ani s jedním druhem mamka nebyla moc spokojená. Představovala si, že klokani budou skákat vysoko nad stromy a koaly se roztomile choulit k sobě, ale ani jedna z představ se jí nesplnila, a tak se naštvala a ještě ten den jsme šly na letiště a druhý letěly domů, přestože jsme pobyt měly zaplacený na dva týdny, takže jsme daly peníze na druhý týden v hotelu úplně zbytečně. Mamka často dělá ukvapená rozhodnutí.

Celkově je dost roztržitý člověk a moc se neovládá. Něco plácne a pak se z toho snaží vymluvit. A já, i když jí znám, a i když jsem si prázdniny v nové zemi nemalovala v růžových barvách, představovala jsem si je jinak, než že budu týden spát ve stanu s mamčiným přítelem a trávit čas s jeho potrhlými kamarádičky a bratrem od toho jednoho z té Vychlastané party.

Nutno podotknout, že ani Filip rozhodně nadšení neskákal do stropu. Když mu to mamka slavnostně oznámila, zamračil se a rozladěně se dožadoval vysvětlení. Poprvé jsem viděla, že mamce došly slova. Dívala se na něho s provinilým výrazem laníma očima, ale odpovědi se Filip nedočkal. Nakonec kapituloval. Mávnul rukou a řekl:
"Fajn, asi sis to rozmyslela," utrousil lámanou angličtinou a kysele se na mě podíval. Jeho výraz ale nesděloval informaci, jakou by měl, tudíž, že jsme na stejné lodi, oba platící za mamčinu zbrklost. Demonstrativně jsem tedy zvedla jedno obočí a zvlnila rty do nepříjemného šklebu, čímž jsem zapříčila Filipův odchod z místnosti.
"Asi šel balit," pokrčila jsem rameny.
Mamka strnule přikývla a popřála mi hodně štěstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 2. října 2013 v 16:33 | Reagovat

ajéje, hádám, že vztah Filipa a Mary-May nebude moc dobrý...ale víš co? mně se Filip teda vůbec nelíbí! bude to nějaký blb určitě...

2 BB♥ BB♥ | E-mail | Web | 2. října 2013 v 18:16 | Reagovat

Krásný blog a to jsem tu poprvé :_)
Děkuji za komentáře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama