Deník Mary-May 1

15. září 2013 v 22:26 | Áj em |  Deník Mary-May
Tohle je román o holce jménem Mary-May, která si píše deník, aby se vypořádala s přestěhováním... kdo je May? Kam se bude stěhovat? A jak to bude zvládat? To vše se dozvíte tady :)
Tady je úvod. :)

Červenec
A je to tady. Prázdniny. Tak očekávané a pro mě tak nechtěné. No jo, jenže co je komu do toho, že. Prázdniny milují miliony dětí na světě a kvůli mně se rozhodně nezruší. Ne, že by teda občas nebyly fajn, ale… no, řeknu ti to od začátku.

"May!" Zavolala na mě mamka z obýváku. Věděla jsem, že bych měla jít, ale komu by se chtělo z bazénu.
"May, jistě sis všimla, že jsem ted poměrně dlouho byla pryč…" začala s poněkud přehnanou dramatičností, když jsem se konečně přišourala do obýváku.
"Hm, všimla," pokrčila jsem rameny a nechápala, proč mi dává takovou hloupou otázku.
"Bylo to proto, že jsem se na školení seznámila s jedním úžasným výměnným studentem z České republiky.
"Odkud?" vykulila jsem oči.
"To je jedno," mávla mamka netrpělivě rukou a pokračovala ve sdělování nesmírně důležitých událostí ve svém životě. A zatímco blábolila cosi o tom, že se ten výměnný student za týden vrací zpátky do rodné země a naprosto nezaznamenala, že mě to vůbec nezajímá, začala jsem se pohupovat na balonu. Sem tam, dopředu, dozadu. Docela sranda, teda pokud se kriticky nudíte.
"Nech toho!" zaječela najednou nečekaně a já se lekla, spadla dozadu a rozbila mamčinu skleněnou vázu.
"Jé, promiň maminko!" vyhrkla jsem okamžitě. Uznávám, že to vyznělo dost vysměvačně, protože přestože některé matky by byly radostí bez sebe, kdyby jim je jejich ratolesti oslovovaly takhle něžně a láskyplně, moje vlastní stvořitelka tohle nenávidí a já ji tím docela často provokuju, a tak jsem to řekla i v ne zrovna ve vhodný čas.
"To je dobrý, hlavně, že se ti nic nestalo. Aspoň ji nemusíme balit…" svěsila mamka ramena a nešťastně civěla na hromadu střepů, které naštěstí nezasáhly balon.
"Kam balit?" zeptala jsem se ostražitě a přimhouřila na ni oči. Snažila se to zamluvit, ale nakonec z ní vypadlo, že se za tím klukem plánuje přestěhovat, i se mnou.

Upřímně… nejásala bych zrovna nadšením, kdyby se mamka odstěhovala tisíc kilometrů daleko, na druhou stranu bych jí daleko radši dala na rok sbohem, než si snažila představit mě s ní tisíc kilometrů od domova.

A proto panika, proto nechtění prázdnin. Mám se stěhovat do země, kterou jsem ani nedokázala najít na mapě, protože mi mamka nedokázala vysvětlit, na kterém kontinentu vlastně leží.

Z důvodů zachování si vlastní normálnosti píšu tenhle deník, abych aspoň trošku mohla ventilovat emoce nějak normálně a ne rozbitými sklenicemi všude možně. Dovol tedy, aby ti během těch nudných hodin čekání na letadlo, popsala život, který jsem v Californii žila.

Někdo by možná řekl, že samotářský, ale mě to vyhovovalo.

Každé ráno se vzbudím, abych sešla z pokoje dolů, nasnídala se a pak šla ven. Když je pěkně, projedu se na koni mezi rozlehlými vinicemi, které můj děda vlastní. Když je moc horko, jdu se vykoupat do bazénu. Plavu a blbnu a užívám si. V tom jsem fakt dobrá. Když prší, jdu pod stříšku u altánku na konci zahrady a hraji tam na kytaru a sním a tak. Občas taky pomáhám svému dědečkovi a jeho mnoha pracovníkům na vinici, povídám si s mamkou a hodnotím její nejnovější úlovky z Californských obchodů daleko od naší vinice, nebo se jdu projít na ranč k bratranci Jackovi. Znám ho od dětství. Je to jediný můj člověčí přítel v mém věku. Jinak mám na vypovídání koně, ale rodinu občas taky.

Pokud mám mamka výbornou náladu - což obvykle znamená, že dostala přidáno, nebo se vyspala s chlapem, kterého už dlouho chtěla dostat - vezme mě na nákup oblečení, nebo mi něco koupí sama, což vůbec není hrůza - má super vkus, a pak si obě zkoušíme hordu oblečení a skvěle se u toho bavíme.

Musím uznat, mám pěknou mamku. Co pěknou - krásnou. Má vlnité blonďaté vlasy, které jí dosahují po lopatky a zářivě modré oči, které při projevech štěstí září… no, hodně. Mamka je radostný člověk. Hodně společenská. Nese skvostné jméno Cyndie. Aspoň jí se to líbí… Má vysoké sebevědomí a své krásy si dosyta užívá. Nebo využívá… Na její románky jsem si už zvykla, a tak jsem nad tím, že je pořád někde ani moc nepozastavila a žila si klasický život, akorát skoro bez ní. Proč ne, jsem zvyklá a po čase se to stejně vrátí do starých kolejí. Aspoň jsem si to myslela….

Mamka všechno zařizuje už od patnáctého června, což světe div se znamená, že to myslí s tím stěhováním vážně. Nevím, jak se tomu klukovi povedlo ji přesvědčit, ale vděčná mu teda nejsem. Nechce se mi to tady opustit, přestože občas sem jezdit budu. Pochybuji, že aspoň mamka chápe, co to obnáší přestěhovat se do úplně cizí země. Zvyknout si na jiné podmínky a jiný životní standart. Jako zástupkyně šéfa jedné modní firmy určitě měla mnohem víc peněz, než bude mít jako učitelka Američtiny tam někde. Ani mi neřekla město, kam pojedeme. Mezi námi - stejně bych si ho nezapamatovala, ale to ji neopravňuje mi to neříct. No, to je jedno.

Pokud se naše letadlo nezřítí, uvidím ho někdy pozítří na vlastní oči a s ním i byt, kde budeme bydlet. Žít, přežívat, užívat? Kdo ví. Budeme bydlet u toho kluka a taky ho zítra v letadle poprvé uvidím. Když to vezmu kol a kolem, je mamka dost sobecká. Já stejně o seznámení s ním nestojím, ale jí ani nenapadlo nás seznámit dřív. Ale co nadělám, je to moje mamka a já s ní budu nejspíš ještě pár let žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 16. září 2013 v 11:29 | Reagovat

chudák! stěhovat se z Californie do ČR? ani by mě nehlo! jako vážně, co chtějí dělat v Čechách? já mám svou rodnou zemi ráda, ale nedovedu si představit, že bych se tam teď vrátila =o)
jsem zvědavá, jak to bude pokračovat ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama