Červen 2013

Uznávat sám sebe

26. června 2013 v 23:59 | Áj em |  Psychologie

Brát sám sebe. Uznávat se, respektovat. Nesnažit se být někým jiným, ale akceptovat celou svoji osobnost se všemi jejími pozitivy i negativy. Kdo to umí? Takových lidí je velmi málo.

Dospívající

Většina dospívajících se prostě frajeří a hrají různé role. Hádají, co jim bude nejvíce sedět, hledají, kam zapadnout. Nikdo nechce být dole, outsider. Ale nikdo neřekl, co je na tom špatného být outsider. Spíš vidím jeden velký, nesporný klad - moct být svobodně sám sebou. Dneska je "in" být originální. A proto je většina pubertáků originální tím způsobem, že to o sobě tvrdí. Nosí křiklavé barvy a vymykají se většině. Nebo to alespon hrají. Ve skutečnosti ale dělají přesně to, co se po nich chce. Zapadají do většiny. Protože většina "in" mladých lidí se vymyká pravidlům a chová se drsně. Sex. Kouření. Drogy. Nic není moc tabu, když chcete zapadnout. A v tom je ten problém.

Lidé s malým sebevědomím mají problém v uznávání sebe sama, respektování se. Hledají respekt, uznání, sílu i důvěru zvenku, mimo sebe. Jsou závislí na přijetí okolí. Nejsou si vědomi svojí vlastní hodnoty, která nepřichází zvenku, ale je uvnitř. Záleží jen na nás, jestli se rozhodneme být sami sebou, bez ohledu na názor většiny, klidně i menšiny. V tom není rozdíl.

Jaký je rozdíl mezi falešnou sebedůvěrou a opravdovou


Lidé, kteří mají nízké sebevědomí, ale předtírají opak to říkají. Průběžně své okolí ujištují o tom, že jsou skvělí, in, nezávislý, sebevědomý a tak podobně. Snaží si tím zajisti bezpečí v tom smyslu, aby nikdo neměl povědomí o jejich slabostech. Ale nevědomky druhé na to ještě více tímto upozornují.
Také jsou často výbušní. Hádají se. Chtějí mít pravdu úplně ve všem, nechtějí se smířit s porážkou. Brali by to jako osobní prohru - někdo na mě zaútočil, nemohu to nechat jen tak. Nejsou schopni to brát s nadhledem. Často na sebe také kladou přehnané nároky.
- musím vědět všechno
- musím být ve všem skvělý

Obhajují své chování a jednání. Pro změnu názoru, vyjádření souhlasu, jednání nepotřebujeme souhlas okolí. Nemusíme se obhajovat, proč jsme udělali to, co jsme udělali a řekli to, co jsme řekli. Nutí nás k tomu fakt, že okolí na nás bude mít horší názor, když jim nevysvětlíme své důvody. Lidem, kterým záleží na názoru ostatních se velmi bojí, že by na nich druzí nespravedlivě hůř nahlíželi.

Lidé s malým sebevědomím se taky často omlouvají. Za věci, za které ani nemohou.

(Upozornuji, že tohle nejsou všeobecně platné principy. Mohou a nemusí na někoho platit. Většinou to ale tak je.)

Člověk má respektovat, uznávat sám sebe a okolí. Respektovat člověka jednoduše proto, že to je člověk. Ne z důvodů jeho kvalit, nebo pro to, co udělal obdivujícího. Ale proto, že to je lidská bytost. To dokáže velmi málo lidí.

Někteří jedinci naopak sklouzávají k velkému sebevědomí. S tím si ale nikdo nemusí dělat hlavu. Namyšlení lidé toho obvykle více očekávají od života a ostatních, až to bývá velmi přehnané, tudíž jednou se musí spálit. A pak se začnou vnímat jinak.

Pár rad na zvednutí sebevědomí

1. Polož si otázku - Proč bych zrovna já měl/a být tak jedinečná? Na tomto světě je spousta lidí. Kdyby přišel z vesmíru nějaký mimozemštan, zdáli bychom se mu všichni stejní. Naše rasové problémy apod by mu přišli neuvěřitelně malicherné. Nechápal by, proč to děláme, když jsme všichni stejní.

- Tohle je prospívající na uvědomění si vlastní ceny. Nejsem ani víc ani mín. Nemusím být dokonalá/ý ani perfektní. Jen já.

2. Polož si otázku - Kdo jsem? A pak si polož ještě jednu - Kdo chci být?


Mohu se mýlit.
Mohu mít jiný názor než druzí.
Má vlastní cena pochází ze mě.
Kdo z lidí mi může říct kdo jsem kromě mě?
Kdo z lidí má právo mě soudit, kromě mě samotné?
Potřebuji důvěřovat hlavně sobě, abych mohl/a důvěřovat ostatním.



A ještě jedna rada na závěr: Když se ti zdá, že problém nemá řešení, zkus na něho nahlédnout z jiné strany.



Áj em



Strach je jen myšlenka

17. června 2013 v 3:19 | Áj em |  Psychologie
Úžasný článek odtud.

Je to pravda. Strach si len vsugerujeme, teda aspoň taký ten strach z vlastných rozhodnutí a krokov. Nemôžeme sa báť vykročiť napred. Čím viac sa necháme pohlcovať strachom a dovolíme mu, aby nás opantával a držal zaseknutých na mieste, tým ťažšie bude sa mu vzoprieť.

Psychologička (musím povedať, že bola vážne zlatá a mala výstižné názory, ktoré mi hovorili priam z duše) nám radila, aby sme si strach predstavili napríklad ako malého škriatka, ktorý furt dobiedza a snaží sa nám dostať do mysle. Keď neviete nájsť odvahu, stačí, keď tomu škriatkovy vo vašom podvedomí pohrozíte alebo sa s ním budete vnútorne rozprávať. Niečo na štýl: "Drahý strach, dnes ma nedostaneš. Vidíš? Zvládnem to bez teba a pokúsim sa spraviť krok napred."

Alebo mu napíšte list. Áno, list! Začnete presne ako rozhovor:
Drahý strach,
dnes som ťa úplne potlačil a nenechal sa opantať tvojou mocou! Ha! Vidíš, ako mi to ide? Vyhral som nad tebou a nechcem, aby si mi ďalej znepríjemňoval život a bránil v plnení snov, ktoré mám na dosah!


V liste vypíšte, čoho sa skutočne bojíte, a aký je váš problém so strachom. Pohrozte mu, uťahujte si z neho, čokoľvek. Len sa mu nepoddajte! Nedovoľte, aby ten maličký mužíček nad vami vyhral. Opakujte si: "Strach je len myšlienka!" Vždy, keď sa bojíte, zamknite ho do pomyselnej truhlice, trezoru, dokonca aj do mrazáku, aby tam zamrzol. Vám to pomôže a uvidíte, že to bude všetko ľahšie.

My s kamarátkou sa odvtedy tým riadime a ide nám to ľahšie. Aspoň mne. Prestala som sa zapodievať vecami, ktoré ma brzdili. Strach sa snažím vždy potlačiť a robiť to, čo naozaj chcem. Život máme len jeden, tak žime tu a teraz. Na čo je dobré, keď vlastné sny obaľujeme strachom z neúspechu? Väčší neúspech je neurobiť všetko pre to, aby sme ich dosiahli. Keď padnem, vstanem a idem ďalej. S myšlienkou, že som to aspoň skúsila!
Veľmi dobré rady boli vo vzťahoch. Nemôžme vždy uprednostňovať ostatných pred nami. Nazrime do svojho vnútra a opýtajme sa, ako sa skutočne máme a čo momentálne potrebujeme. Počúvajme naše vnútro a dušu. Najprv musíme byť my spokojní a šťastní a až potom môžeme plnohodnotne pomáhať iným. Veď keď nieste spokojný samy so sebou, ako môžete byť spokojný s ostatnými? Vždy bude na niekom niečo, čo vás donúti závidieť, byť sklamaný sám zo seba. Ale to musíte hneď stopnúť! Je to ťažké, ale ide to! Verte mi. Potom bude váš život oveľa šťastnejší :-)

Ďalšia dôležitá odrážka: chváľme seba aj iných. Doprajme si odmenu, keď sa nám niečo podarí. Pochváľme aj iných, keď máme dôvod. Uznanie je niečo v dnešnej dobe veľmi zriedkavé a potrebné, čo vie milo potešiť a pozdvihnúť sebavedomie. Pohľad na našu osobytnú ľudskú hodnotu. Aj keď nás nikto iný nevie oceniť, pochváľme sa samy. Nemôžme každého len hodnotiť a osočovať, začnime aj s tými pozitívnymi stránkami. OK?

Keď si niečo dokola opakujem a úprimne v to verím, stane sa to. Preto je aj môj život v poslednom čase naplnený úprimnou radosťou. Skúste si každý deň zopakovať formulky typu:
"Život je ľahký a krásny!"
"Dosiahnem svoje sny!"
"Cítim sa skvelo!

Keď v to budete pevne veriť, uvidíte, ako vám to pomôže a obohatí. U mňa to funguje, pretože som sa rozhodla veriť. Verím, že môžem mať život, aký len chcem! Stačí v to len veriť a zamknúť strach do mrazáku! :-)