Jak nás ovlivňují problémy

12. dubna 2013 v 18:31 | Áj em |  Psychologie

Včera... byl takový zvláštní den. První mi bylo fakt děsně, ale pak... připadalo mi, jakobych znovu žila. Mohla jsem normálně komunikovat, bavit se s ostatními v pohodě... :-) Bylo to super.
Ale co tomu předcházelo...

My máme jednu super učitelku. Minulý rok nastoupila na naší školu a učila nás jen matiku. Tento rok aj pedagogiku a pak aj psycholu a zsv. No, ale... pak nám odešel třídní. To se nedivím, z naší školy všichni odcházejí, pokud můžou a mají pracovní nabídky. Skoro jakékoliv pracovní nabídky. A on ji dostal, a tak odešel. No, ale my jsme letos ve čtvrťáku a měli jsme ho od prváku a všichni jsme čekali, že nás dovede k maturitě a bude nás ulidňovat a tak, a tak na něho byla většina lidí naštvaná. Já ne, já ho naprosto chápu. No a tak jsme dostali nového třídního učitele, jako tu matikářku.

No a teď na ni většina lidí z naší třídy nadává. Že je svině, hraje na dvě strany, je falešná... a ještě mnoho hnusných ekvivalentů. Nesnáším je za to, jak jsou nespravedlivý... že se neumí vcítit.
Protože ona je třídní dvou tříd, učí na té škole asi polovinu předmětů a ještě se stíhá zajímat o studenty. No a proto mě to tak sere. Oni vidí, že se změnila, to vidíme všichni, ale nevidí už jak je v prdeli, že by tam nemusela být. A že jí na nás záleží i přes to, jaké jsme svině.

No, ale abych se dostala k jádru... xD Trošku jsem se s ní bavila o takových osobnějších věcech a tím ji vlastně lépe poznala a pak mě napadlo, jak se mohla od minulého roku tak změnit. Ne zas tolik, ale i tak zásadně.

Minulý rok, a vlastně ještě na začátku tohoto roku, byla taková živá a energická a extrovertní a všude jí bylo slyšet a často se smála a prostě jste vždycky poznali, když na škole chyběla. No, já ji teda minulý rok moc ráda neměla, protože jsem se jí tak trochu bála. Ona totiž taky působila dojmem, že má hroší kůži a vůbec nic se jí nedotkne. Teď je prostě ... no, lidštější. Jsou na ni vidět emoce, působí sice zranitelněji, ale emoce jsou přece naší součástí.

A ja vím proč se tak změnila.

Na základě toho, co jsem s ní probírala, jsem se dozvěděla, že měla jako mladší taky dost drsné osobní problémy, ale že to nevzdala. A pak se prostě vykašlala na ty depresivní stavy apod.

Ale tu změnu vidím v tom, že si kolem sebe vytvořila hradby, jako svoje jistoty, aby byla v pohodě a nepodléhala depresím a podobně a nebyla tak zranitelná. A ty svoje velké problémy si schovala hluboko v sobě, aby jí nezabraňovaly normálně žít. A proto byla tak energická a působila dojmem, že má hroší kůži. Ale teď, jak jí přibyly starosti a povinosti, se mi zdá, jakoby ty hradby trochu povolily a proto působí zranitelněji a lidštěji a emocionálněji. Pořád působí sebejistě, ale ne tak, že se jí nic nedotkne.

Řešila jsem s ní i to svoje sebepoškozování a to mi vždycky říká, ať pěstuju pozitivní myšlení. A že když jí se chce to všechno vzdát a podlehnout zoufalství a podobně, tak že jde dělat něco jiného. Cokoliv, než se sám sebou užírat. Prostě něco praktického... Ale to je pořád jen utíkání od vlastních myšlenek a pocitů, při čemž je jasné, že jim neutečete. A pořád tam ty problémy jsou, třeba někde hluboko, ale jsou a čekají na vhodnou příležitost. Až vám bude mizerně, až budete mít blbý den a ostatní nebudou nic chápat, tak se ozvou. A zničí vás. A můžete si být jistí, že se to projeví.

xD Zní to jako horor. xD Ne, nestraším vás. Ale problémy prostě nezmizí tím, že je nebudeme řešit. Ať už to jsou jen malé nepokoje, malé nejistoty v duši. Vždycky bychom se měli snažit přijít na ten hlavní problém a vyřešit ho, ne se před ním schovávat.

Ale víte co... pořád je úžasná. I když vlastně takhle utíká před emocemi, ale naprosto ji chápu, protože to děláme čas od času všichni. Ale řekla... že jen tak sedět a užírat se dokáže každý. A že každá změna vychází z nás, že my se musíme rozhodnout, jestli se chceme užírat a nebo chceme být štastní. A už to, že chceme být štastní, by nás mělo nakopnout k té změně. :-)

A je to tak. Ale ono je dost těžký i přijít na ten hlavní problém. Já to pojmenovala efekt nabalujících se problémů. Ono totiž vždycky máte jeden hlavní problém, od kterého se odvíjejí ty další a tváří se stejně důležitě jako ten první, přižemž je možné, že jste ten hlavní problém, ze kterého to všechno vzniká, schovaly hluboko v sobě. A pak už se vám ty ostatní, ty nabalující, zdají tak podstatné, že vám nepříjde na mysl, že máte nějaký mnohem větší. Ale je to tak a pak si musíte přiznat ten hlavní problém, když na něho přijdete a neschovávat ho. Protože to nic nevyřeší. Jak je vidět na příkladu výš.. i po mnoha letech ne. ...

No, je mi to hrozně líto. Samozřejmě vím, že je dospělá a popravdě mnohem dospělejší, než mnoho dospělých, které znám, ale to neznamená, že nemáte starosti, nebo problémy, které jste měli kdysi. Jen je schováváte... pod rouškou obyčejného praktického života...

Ale prostě mě to mrzí, protože ona mi tak hrozně pomohla a já bych chtěla, aby taky byla šťastná i uvnitř.

A už snad i chápete, proč mě tak štve, že jí lidi ze třídy pomlouvají. Ne všichni, no... aspoň, že tak. :-)

Přeju Vám, ať se Vám vydaří přiznat si svoje problémy, řešit je, neschovávat se před nimi a také se jimi zbytečně neužírat. Buďte štastní! :-))

:-))


Vaše Áj em :-))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Locke Locke | 14. dubna 2013 v 2:34 | Reagovat

Učitelé jsou taky lidské bytosti... Asi možná i vyjímečně vím, co říkám, od základky jsem se s naším třídním bavila víc než se všemi dětmi v naší třídě dohromady.
Někdy se až divím, že nad námi někdo z nich nezlomí hůl... nedokázala bych být učitelka. Já takovou trpělivost nemám.

2 Áj em Áj em | 16. dubna 2013 v 17:01 | Reagovat

[1]: já vím, že to jsou lidské bytosti. :-) Ale málokdo ze studnentů, hlavně na základkách, si to uvědomuje. Jo, jo... mají s náma trpělivost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama