Duben 2013

Proč (ne) zrovna já?

23. dubna 2013 v 17:29 | Áj em |  Téma týdne
Téma týdne je taková hodně debilní, takže předpokládejme, že zrovna o téhle témě nebylo napsáno už stovky článků před tímhle.
Dobrá...
Proč zrovna já? Velice příhodný název, opravdu, jelikož tuhle větu si dnes a deně pokládá miliony lidí na celém světě, kdykoli nejsou spokojeni se svou situací. Jednoduše položí otázku: "Proč zrovná já?" jako zdůraznění nevýhodnosti oproti ostatním lidem stejného věku pohlaví apod. Tuto výmluvu nicméně trochu zastírá fakt, že si ji klade tolik lidí, že téměř pozbývá na významu.
Přepokládám, že nemusím uvádět příklad.

Takže... kdykoli vám vyvstane na jazyku věta podobného charakteru, buďte si jistí, že rozhodně ne jen vy, ale dalších milion lidí.


Áj em

Jak nás ovlivňují problémy

12. dubna 2013 v 18:31 | Áj em |  Psychologie

Včera... byl takový zvláštní den. První mi bylo fakt děsně, ale pak... připadalo mi, jakobych znovu žila. Mohla jsem normálně komunikovat, bavit se s ostatními v pohodě... :-) Bylo to super.
Ale co tomu předcházelo...

My máme jednu super učitelku. Minulý rok nastoupila na naší školu a učila nás jen matiku. Tento rok aj pedagogiku a pak aj psycholu a zsv. No, ale... pak nám odešel třídní. To se nedivím, z naší školy všichni odcházejí, pokud můžou a mají pracovní nabídky. Skoro jakékoliv pracovní nabídky. A on ji dostal, a tak odešel. No, ale my jsme letos ve čtvrťáku a měli jsme ho od prváku a všichni jsme čekali, že nás dovede k maturitě a bude nás ulidňovat a tak, a tak na něho byla většina lidí naštvaná. Já ne, já ho naprosto chápu. No a tak jsme dostali nového třídního učitele, jako tu matikářku.

No a teď na ni většina lidí z naší třídy nadává. Že je svině, hraje na dvě strany, je falešná... a ještě mnoho hnusných ekvivalentů. Nesnáším je za to, jak jsou nespravedlivý... že se neumí vcítit.
Protože ona je třídní dvou tříd, učí na té škole asi polovinu předmětů a ještě se stíhá zajímat o studenty. No a proto mě to tak sere. Oni vidí, že se změnila, to vidíme všichni, ale nevidí už jak je v prdeli, že by tam nemusela být. A že jí na nás záleží i přes to, jaké jsme svině.

No, ale abych se dostala k jádru... xD Trošku jsem se s ní bavila o takových osobnějších věcech a tím ji vlastně lépe poznala a pak mě napadlo, jak se mohla od minulého roku tak změnit. Ne zas tolik, ale i tak zásadně.

Minulý rok, a vlastně ještě na začátku tohoto roku, byla taková živá a energická a extrovertní a všude jí bylo slyšet a často se smála a prostě jste vždycky poznali, když na škole chyběla. No, já ji teda minulý rok moc ráda neměla, protože jsem se jí tak trochu bála. Ona totiž taky působila dojmem, že má hroší kůži a vůbec nic se jí nedotkne. Teď je prostě ... no, lidštější. Jsou na ni vidět emoce, působí sice zranitelněji, ale emoce jsou přece naší součástí.

A ja vím proč se tak změnila.

Na základě toho, co jsem s ní probírala, jsem se dozvěděla, že měla jako mladší taky dost drsné osobní problémy, ale že to nevzdala. A pak se prostě vykašlala na ty depresivní stavy apod.

Ale tu změnu vidím v tom, že si kolem sebe vytvořila hradby, jako svoje jistoty, aby byla v pohodě a nepodléhala depresím a podobně a nebyla tak zranitelná. A ty svoje velké problémy si schovala hluboko v sobě, aby jí nezabraňovaly normálně žít. A proto byla tak energická a působila dojmem, že má hroší kůži. Ale teď, jak jí přibyly starosti a povinosti, se mi zdá, jakoby ty hradby trochu povolily a proto působí zranitelněji a lidštěji a emocionálněji. Pořád působí sebejistě, ale ne tak, že se jí nic nedotkne.

Řešila jsem s ní i to svoje sebepoškozování a to mi vždycky říká, ať pěstuju pozitivní myšlení. A že když jí se chce to všechno vzdát a podlehnout zoufalství a podobně, tak že jde dělat něco jiného. Cokoliv, než se sám sebou užírat. Prostě něco praktického... Ale to je pořád jen utíkání od vlastních myšlenek a pocitů, při čemž je jasné, že jim neutečete. A pořád tam ty problémy jsou, třeba někde hluboko, ale jsou a čekají na vhodnou příležitost. Až vám bude mizerně, až budete mít blbý den a ostatní nebudou nic chápat, tak se ozvou. A zničí vás. A můžete si být jistí, že se to projeví.

xD Zní to jako horor. xD Ne, nestraším vás. Ale problémy prostě nezmizí tím, že je nebudeme řešit. Ať už to jsou jen malé nepokoje, malé nejistoty v duši. Vždycky bychom se měli snažit přijít na ten hlavní problém a vyřešit ho, ne se před ním schovávat.

Ale víte co... pořád je úžasná. I když vlastně takhle utíká před emocemi, ale naprosto ji chápu, protože to děláme čas od času všichni. Ale řekla... že jen tak sedět a užírat se dokáže každý. A že každá změna vychází z nás, že my se musíme rozhodnout, jestli se chceme užírat a nebo chceme být štastní. A už to, že chceme být štastní, by nás mělo nakopnout k té změně. :-)

A je to tak. Ale ono je dost těžký i přijít na ten hlavní problém. Já to pojmenovala efekt nabalujících se problémů. Ono totiž vždycky máte jeden hlavní problém, od kterého se odvíjejí ty další a tváří se stejně důležitě jako ten první, přižemž je možné, že jste ten hlavní problém, ze kterého to všechno vzniká, schovaly hluboko v sobě. A pak už se vám ty ostatní, ty nabalující, zdají tak podstatné, že vám nepříjde na mysl, že máte nějaký mnohem větší. Ale je to tak a pak si musíte přiznat ten hlavní problém, když na něho přijdete a neschovávat ho. Protože to nic nevyřeší. Jak je vidět na příkladu výš.. i po mnoha letech ne. ...

No, je mi to hrozně líto. Samozřejmě vím, že je dospělá a popravdě mnohem dospělejší, než mnoho dospělých, které znám, ale to neznamená, že nemáte starosti, nebo problémy, které jste měli kdysi. Jen je schováváte... pod rouškou obyčejného praktického života...

Ale prostě mě to mrzí, protože ona mi tak hrozně pomohla a já bych chtěla, aby taky byla šťastná i uvnitř.

A už snad i chápete, proč mě tak štve, že jí lidi ze třídy pomlouvají. Ne všichni, no... aspoň, že tak. :-)

Přeju Vám, ať se Vám vydaří přiznat si svoje problémy, řešit je, neschovávat se před nimi a také se jimi zbytečně neužírat. Buďte štastní! :-))

:-))


Vaše Áj em :-))

Poprvé

5. dubna 2013 v 22:58 | Áj em |  Prostě já

"Ale nic není taková překážka, abys jí nemohl překonat, vážně ne. Vždyt si vem, že já překonala v podstatě hradby! A děcka kolem nás překonaly samy sebe, protože se smějou a mají se rády, i přes to, co prožily a tisíce jiných lidí na celém světě se každé ráno překonávají a stejně vykročí do dalšího dne, třeba do dne plného nepřijemností, ale to nikdy nemůžou vědět, protože to je nový den! A to je dar. Že jsme se vzbudily a můžeme tu spolu být, jako člověk s člověkem a dítě s dítětem a myslím, že to je úžasný, protože se všichni navzájem potřebujeme a nikdo není zbytečný, protože každý může někomu pomoct."

Dostala mě, úplně mě dostala, protože mi tím dala vlastně najevo, že jsem jí pomohla dneska. Že nejsem zbytečná ani já, protože jsem tam mohla být pro ni, ač to bylo poprvé, co jsem něco takového udělala. Bylo to poprvé, co jsem tu byla pro druhého a byl to úžasný pocit, někomu pomoct. Cítit jeho dotek a vnímat jeho slzy, kterými můžete být součástí a můžete být i jeho součástí protože se vžijete do jeho problémů a jeho problémy se vlijou do vás a společným objetím se problémy a slzy obou promíchají a vy víte, že jste byly ve správný čas na správném místě. Poprvé. Ale přesto.


"Která slova použít, když chci udělat radost? Která slova použít, když chci dát štěstí? Je nutné sdělovat přátelství? Je nutné sdělovat svornost? Je třeba říct, že dávám druhému svobodu? Nebo je třeba podat ruku? Jak říct, že chci dát Lásku? Jak říct, že chci být něžná? Je potřeba říct miluji tě? Je to nutné vždy vyslovit? Je to nutné říkat dětem? Nebo ti mám třeba podat ruku? Jak to mám říct? Jakými slovy? A když neřeknu nic, když jednoduše mlčím? Jestliže se na tebe jednoduše podívám A jestliže se na tebe usměju Tak vložím svou ruku do tvé A ty uslyšíš tato slova V mém tichu." (Blanka (19let, zemřela na rakovinu kostí)


Tohle je tak krásný a optimistický, že se mi nezdá možný, že jsem to psala před pár měsíci já. Tak moc se toho změnilo... no, postoje. Ale je to pravda. :-)
Buďte šťastní! :-)

Vaše optimističtější Áj em :-)