Lidi a pravda? Asi ne...

4. března 2013 v 23:13 | Áj em |  Prostě já

Těžko by o sobě lidé řekli pravdu.
My všichni máme skrytá tajemství... a pak se tím tajemstvím trápíme a užíráme a nebo máme jen tajemství v tom smyslu, že nás baví si nechávat něco pro sebe. A jej to milé, krásné tajemství, které je jen naše.

Ale co když ono tajemství říct nemůžeme? Co když pravdu prostě nemůžeme říct? Jako, samozřejmě... můžeme. Pokud umíme mluvit, formulovat myšlenky... ale když vážně vážně nechceme, je to jakokdybychom ani nemohli. Jsme prostě jako přibití do země a nemůžeme ze sebe vydat ani hlásku.

Hm... je to divný. Já bych pravdu říct chtěla. Tak napůl. Ale spíš nechci, než chci. A taky se bojím. ... Chci, aby na to přišli sami a přitom se trápím a trápím a všechno ve mě křičí, abych to už konečně řekla. Ale vím, že by to nechápali. Ignorovali. A to je na tom to nejhorší... že to prostě vím, protože už se to stalo. Takže vlastně všechno to sebeubližování jako "volání o pomoc" bylo stejně zbytečné, protože oni to "neslyší". A nechtějí slyšet. Je to hrozně kruté... aspon pro mě učitě.

No, ale aspon se mi ulevilo... xD ...
Fakt toho smajlíka nesnáším.


Áj em

PS: Tohle bych nenapsala nikomu, koho znám. Ani bych mu nedala adresu tohodle blogu. Protože se bojím říct pravdu a dobrovolně být zranitelná. To ale asi každý...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evik Evik | 7. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Každý má nějaký tajemství, se kterým by se třeba nikdy nikomu nedokázal svěřit, je to takový prokletí nás lidí ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama