Lidé chtějí být šťastní

5. března 2013 v 22:42 | Áj em |  Psychologie

Lidi nechtějí poslouchat, že vám je zrovna špatně. Nechtějí poslouchat, že se cítíte mizerně. Parkrát vás vyslechnou. Pak už vzdychají a nenápadně protáčí oči. Pak prostě dělají něco jiného a poslouchají vás na půl ucha. Lidé prostě nechtějí slyšet o tom, že se to nelepší. I když se to nelepší. Nechtějí slyšet to samé pořád znovu, protože to je smutné a smutných věcí je všude dost. A navíc - řekněme si to upřímně - většina dospělých lidí má tolik "praktických" problémů, že ty z jejich nitra se navenek dostanou jen málokdy.

Možná to je řešení na deprese a takové ty "smutky". Prostě se zabývat většími problémy, než jsou ty stávající. Samozřejmě pokud už nejsme neurotici a tak podobně.

Proto lidé tolik věcí drží v sobě. Dnešní společnost není tolerantní ke smutku, depresím, pláči... pro nás, čechy, je téměř zločin plakat, nebo křičet v MHD a venku... Lidé se nad tím pohoršují a přitom většina z nich křičí uvnitř. A vůbec to zbytečně nedramatizuju.

Většina lidí je prostě neštastná. ... Ono to je zase ten psychologický efekt, že když si to řekneme, bude nám to už připadat samozřejmé...
Ale pozoruju lidi dost dlouho. A zaměřuju se na to, jak se tváří... jaký mají odlesk v očích a jestli se smějí i očima nebo jen hlasivkama, jestli, když křičí, mají v očích zlost, nebo strach.

Je tolik problémů, které dneska můžeme mít. Ale když pominu ty hlavní - starost o finance, byt, jídlo, zabezpečení rodiny, udržení práce...
I kdybychom tohle měli fajn... jsme štastní? Je toho tolik, co nám pořád může scházet... například...

MY. Většina lidí nejede sama za sebe. Prostě jsou, ale mají pořád určité hranice a bojí se projevit, bojí se říct svůj názor a být sami sebou, protože být jedinečný je těžké. - i když to je čistě logicky nesmysl, ale z empatického hlediska to tak je.
Tolikrát chceme říct neco jinak, změnit se. Nelíbí se nám naše povaha, obličej, postava... a přitom se nic z toho nedá pořádně vylepšit, když my opravdu nevěříme, že jsme těmi, kterými bychom ve skutečnosti chtěli být.To je další z psychologických efektů.
- když my věříme, že jsme jedineční, krásní, úžasní... bude nás za takové brát i okolí. A to je fakt, to jsme si nevymyslela. Lidé nás berou takové, za jaké se bereme my.
No a do toho patří i seberealizace, jako taková, splnění snů a podobně.

ONI... aneb ti druzí, jak bylo krásně řečeno v "Lost". No, to je to jediné, co si z toho seriálu pamatuju a nevadí mi to.
Každopádně tím myslí ostatní lidi, lidi kolem nás. Což jsou naši přátelé... je strašně důležité mít přítele, kterému se svěříme a vypláčeme na rameni, když to budeme potřebovat.
A je zároven strašně těžké se nenechat ovlivňovat ostatními. Což jsou jejich názory na nás.

At už si o nás ostatní myslí cokoliv, v dobrém, či špatném, vždycky záleží na našem úsudku a na nás, jak moc se tím necháme ovlivnit.

Můžeme to brát v potaz a nemusíme. Nicméně tím, že budeme přehlížet vše, co o nás ostatní říkají, si taky moc nepomůžeme, ne vždycky musí být názory druhých špatné, ačkoliv nám jsou třeba nelichotivé.
Neříkám nadávky, ty jsou debilní vždycky. xD

A pak je tak na nás, zdali se budeme nechat ovlivňovat jejich náladami, či nikoliv.
Třeba já mám hrozný problém... nebo, jak se to vezme. Prostě jsem taková, že když vidím, jak jsou ostatní neštastní a smutní, hrozně mě to sebere. Samzořejmě, že to musí být člověk, na kterém mi aspon trochu záleží. No a pak se snažím všemožně vykoumat, jak mu pomoct a přemýšlím, co se mu asi tak stalo a jak ho rozveselit.
No a dobrými náladami se moc nenechávám ovlivnovat. xD Což je maras. xD
Ale nic.
Tohle ovlivnování není moc dobré, protože vede docela k "depkám" a vy pak máte pocit, že je celý svět hrozně neštastní a všichni jsou vlastně hrozně neštastní a vy jim prostě vůbec nemůžete nijak pomoct a je to všechno pak takový... no, rozhodně ne bezstarostné.
Ale to už záleží i na typu osobnosti.
Ale prostě vždycky záleží na vás.
Jediný, kdo nám brání být štastní, jsme my sami.
To my se litujeme. A říkáme si důvody proč... a odmítáme vyjít z ulity, do které jsme se sami dobrovolně zavřeli a uniká nám, že venku svítí sluníčko, my bychom mohli jít ven a udělali bychom lépe. Ale to záleží na nás.
xD
Je to taková pěkná věta nakonec.
It depends on us...
Ale je to pravda. Zkuste se pozorovat a nahlížet na své problémy občas z té vnější strany. Můžu vás ovšem ujistit, že tohle a ještě vcitování do jiných, kterým eventuélně můžete křivdit je extrémě nepohodlné, právě kvůli tomu, že si uvědomíte, že to ve skutečnosti je úplně jinak.
xD

Pěkný den.


Áj em


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama